Oňuk krkonošský

Vy neznáte oňuka?

Je extrém­ně pla­chý a úspěš­ně se skrý­vá. Vzác­né zmín­ky o tom, že byl pozo­ro­ván, nebý­va­jí brá­ny váž­ně. Oňuk totiž bývá regis­tro­ván pou­ze v pokro­či­lých noč­ních hodi­nách jedin­ci, kte­ří se vra­ce­jí z restau­rač­ních zaří­ze­ní, hor­ských bud a barů a jejich svě­dec­tví bývá odmí­tá­no pou­ka­zo­vá­ním na jejich málo stříz­li­vý stav v době vizu­ál­ní­ho záchy­tu oňu­ka. Oňuk se tak oci­tá po boku nezpo­chyb­ni­tel­ných tvo­rů, jaký­mi jsou Yet­ti (Sasquatch, Big­fo­ot), Loch­ne­ska nebo Olgoj Chor­choj: všich­ni vědí, že exis­tu­jí, ale nikdo je nikdy nevi­děl (svě­dec­tví jsou zpo­chyb­ňo­vá­na, nevě­ří se jim).

Původní článek z časopisu Krkonoše

Prv­ní zmín­ka dle znal­ce krko­noš­ské pří­ro­dy a pra­cov­ní­ka les­ní sprá­vy KRNAP Mila­na Vícha, zva­né­ho Facír, je k nale­ze­ní v Dixo­vě kro­ni­ce Pece pod Sněž­kou na str. 56 – 57 i s neu­mě­lým vyob­ra­ze­ním (dnes ulo­že­no v archi­vu v Trut­no­vě). Vích citu­je zprá­vu plk.v.v. ing. Jose­fa Šour­ka, kro­ni­ká­ře a kon­zer­vá­to­ra pří­ro­dy, kte­rý na zmín­ku v Dixo­vě kro­ni­ce nara­zil: „Jed­ná se o tajem­né­ho tvo­ra, (…), kte­rý je svým výsky­tem oje­di­ně­lý na úze­mí celé­ho Rakous­ka-Uher­ska.“ (Vích, časo­pis Krko­no­še 1998, č. 4, str. 4).

Člá­nek si může­te pře­číst zde v obráz­ko­vé for­mě, nebo si jej tla­čít­kem stáh­nout do počí­ta­če.