Oňuk krkonošský

Dne 25. 7. 2023 doru­či­la poš­ta zprá­vu pana Pet­ra Janá­ka z Hrad­ce Krá­lo­vé o nále­zu hníz­da ve skal­ní pukli­ně v Obřím Dole. Dopis, popi­su­jí­cí nále­zo­vé okol­nos­ti je dopro­vá­zen foto­gra­fií. Hnízdo má geo­me­t­ric­ky pra­vi­del­ný pen­ta­go­nál­ní tvar, je posklá­da­né z kamen­ných úlom­ků pyr­ho­ti­nu (sul­fi­du želez­na­té­ho) a výstel­ku tvo­ří luč­ní trá­va, tak­též peč­li­vě paprs­ko­vi­tě posklá­da­ná. V hnízdě byl nale­zen zby­tek vápe­ni­té sko­řáp­ky s “více než drob­ný­mi výstup­ky na povrchu”. Pan Janák podro­bil  sko­řáp­ku reak­ci s 5% kyse­li­nou chlo­ro­vo­dí­ko­vou, rea­go­va­la “ochot­ně, až bouř­li­vě”. Dále pan Janák vyslo­vu­je hypo­té­zu, že hnízdo není umně vysklá­dá­no prá­vě z pyr­ho­ti­nu a niko­li jiných kame­nů, náho­dou. Úlom­ků sul­fi­du želez­na­té­ho se v Obřím Dole po někdej­ší těž­bě vysky­tu­je vel­ké množ­ství. Pod­le pana Janá­ka může být při stav­bě hníz­da záměr­ně pou­žit pro­to, aby zajis­til v hnízdě samém a v nej­bliž­ším oko­lí “sir­né povět­ří” a tak ochrá­nil prá­vě vylíh­nu­té holát­ko od kož­ních cho­rob či plís­ní.
Krom mimo­řád­né­ho význa­mu obje­vu páně Janá­ko­va, kte­rý vná­ší nové poznatky do výzku­mu hnízd­ních zvyk­los­tí oňu­ka krko­noš­ské­ho, ote­ví­rá jeho pozo­ro­vá­ní i otáz­ku doby inku­ba­ce oňu­ko­vých vajec. Pod­le M. Vícha se oňuk páří na kon­ci květ­na a v červ­nu. P. Janák neu­přes­ňu­je datum své­ho obje­vu, ale pod­le razít­ka na obál­ce muse­lo k němu dojít před 25. čer­ven­cem. Před­po­klá­dá­me, že se o radost z pře­vrat­né­ho obje­vu podě­lil oka­mži­tě po návra­tu z Krko­noš. Při­po­čí­tá­me-li tedy dobu nezbyt­nou na napsá­ní zprá­vy a nazvět­šo­vá­ní při­lo­že­né foto­gra­fie, vychá­zí nám doba nále­zu někdy po polo­vi­ně čer­ven­ce. Hnízdo je již opuš­tě­né, ale trá­va i sko­řáp­ka jsou ješ­tě ve sluš­ném sta­vu. Z toho lze usu­zo­vat na inku­bač­ní dobu vej­ce mezi jed­ním až maxi­mál­ně dvě­ma měsí­ci (v pří­pa­dě brz­ké­ho páře­ní, pro kte­ré byly letos vhod­né pod­mín­ky tím, že sně­ho­vá pokrýv­ka roz­tá­la poměr­ně brzy).
Panu Janá­ko­vi za jeho mimo­řád­ně cen­ný pří­spě­vek děku­je­me. Ori­gi­nál dopi­su i foto­gra­fie jsou k nahléd­nu­tí v archi­vu naše­ho Výzkum­né­ho cen­t­ra.